To je motto Dětského domova Pardubice, který je příspěvkovou organizací Pardubického kraje a  který paní učitelka Mgr. Zuzana Erlebachová navštívila se svými studenty oboru Veřejnosprávní činnost dne 29. 1. 2020.

Na tuto návštěvu nešli s prázdnou. Připravili pro děti drobné dárky a sladkosti, aby jim udělali radost.

Ředitelka Dětského domova Pardubice seznámila naše studenty s historií budovy, která původně sloužila jako obecní sirotčinec, i se současností tohoto zařízení, které je pro některé děti jediným domovem, který mají. Studenty zaujalo, že některé děti žijí mimo centrální budovu v zrekonstruovaném bytě, které získal dětský domov od Magistrátu města Pardubice, že místo rodičů se zde o děti starají „tety a strejdové“, že nejmenšímu chlapečkovi nejsou ani 3 roky a nejstarší jsou již plnoletí.

Z vyprávění paní ředitelky se žáci dozvěděli, jaké bolesti si často děti s sebou do domova přinášejí a jak se jim snaží pracovníci domova pomoci, aby je připravili na samostatný život.

Velmi děkujeme paní ředitelce za umožnění návštěvy v Dětském domově Pardubice, ale hlavně za to, že jsme měli příležitost si znovu uvědomit, co máme a čeho si často ani dostatečně nevážíme.